Výcvik Odolov

FOTOGRAFIE: PÁTEK, SOBOTA

Hasiči z České Čermné a Březové se zúčastnili 11. a 12.9.2009 poslední akce v rámci již známého projektu „Společná příprava hasičské mládeže České Čermné a Kudowy Zdrój“, a to na dvoudenní školení v báňské záchranné službě Odolov.




Neumíš? Naučíme tě!
Nemůžeš? Pomůžeme ti!
Nechceš? Nepotřebujeme tě!

 

 

 

Bližší informace naleznete na internetových stránkách Báňská záchranná služba Odolov.

První den s titulkem: „ Hlavně se neuhnat!“

Tento den hasiči dorazili na středisko záchranky Odolov. Po přivítání denní službou následovalo ubytování a seznámení se s objektem.

Nemyslete si, že jsme si na Odolov přijeli odpočinout, nebo házet vězňům kamínky do oken. Ba naopak, ihned po zabydlení  se na pokojích byl připraven bohatý program.

Jeho první částí bylo teoretické školení a seznámení se s novými dýchacími přístroji typu Pluto 300 - jak se používají, v čem jsou nové modely lepší oproti starým co vlastníme v naší hasičské zbrojnici a dále pak jak se v nich chovat, aby si člověk neublížil špatným zacházením. Teorie byla podpořena praktickou ukázkou a vyzkoušení si použití přístrojů na vlastní kůži.

 

 

 

 

 

 

 

Druhou částí dne bylo praktické nasazení dýchacích přístrojů do reality. Kluci z Odolova mají pro takovéto situace, zajímavý zkušební trenažér, kterému říkají dýmnice.

Tuto místnost si můžete představit jako systém prolézaček s různým stoupáním, profilem, překážkami, žebříky, apod.

Našim úkolem tedy bylo si touto prolézačkou prolézt. Byly vytvořeny skupinky hasičů po třech členech. Všichni si oblékli příslušné vybavení a vydali se na cestu.

V pár větičkách se Vám pokusím popsat pocity jaké má člověk, který zdolává takovou to prolézačku. První kolo prolezení bylo celkem lehké, protože v přístrojích byl dostatek vzduchu. V místnosti se nechalo rozsvícené osvětlení, tudíž bylo jasné kam se má člověk dostat. Ve chvíli kdy se celá tříčlenná skupina dostala na konec prolézačky, nás čekalo překvapení v podobě závaží, které se muselo 10krát zvednout. Odhaduji, že bylo těžké cca 10kg. Aby toho nebylo mnoho, jako další z úkolů bylo vzít si s sebou dvacetikilogramový pytel, zhasnout světla a při rozsvícených svítilnách na přilbách se vydat na cestu znovu.

Povím Vám, že se najedou z procházky růžovým sadem stane malé peklo. Nejenom, že se musíte vláčet se svojí vahou, ale táhnete  s sebou nelehký dýchací přístroj a pytel s pískem, který se po pěti minutovém vláčení mění ve stokilového chlapa. Navíc nevíte kam jdete, protože svítilna svítí všude, jen ne tam kam potřebujete. Na takovémto prolézání je nejhorší, že spotřeba vzduchu stoupá rapidním způsobem a tím klesá i doba výdrže dýchacího přístroje.














To je jeden z důvodu, proč takovouto atrakci hasiči trénují. Učíme se tak hospodařit se vzduchem, který je v případě zásahu k dispozici. Odhalíme tím tak spotřebu vzduchu každého jedince, protože ne každý se na tuto práci hodí.

Pro lepší představu o použitelnosti dýchací techniky osvětluje tento malý příklad. Když si nasadíte dýchací přístroj  typu Pluto 300 znamená to, že v tlakové lahvi o objemu sedmi litrů je stlačen vzduch na 30 MPa. Za normálních okolností člověk spotřebuje 10 l, taková spotřeba vzduchu odpovídá, že přístroj bude dodávat vzduch cca 180 minut. Jakmile začnete nosit nebo zvedat těžké předměty, případně řešit krizové situace kde působí stres a adrenalin, minutová spotřeba se zvýší až na hodnotu 80 l/min a tím výdrž dýchacího přístroje klesne na 20 minut. Rozdělení časů je znázorněno na tabulce.  

Práce s dýchací technikou byla nejdůležitějším bodem dne. Ve zbytku dne následovalo sezení s panem Ing. Petrem Nývltem, který nám udělal přednášku o důlních dílech. Jaké jsou druhy štol, jakým systémem se dobývalo uhlí v minulosti a jakým v současnosti. dále pak jaké mohou nastat rizika a nehody. Pravdou je, že to byla taková malá exkurze do tématu hornictví. Ta s hasiččinou nemá tolik společného, až do chvíle než se něco stane. V případě takového okamžiku se hasiči a záchranáři stávají jedním týmem, který zachraňuje životy lidí. Proto je důležité o této problematice mít nějakou informaci.

Závěr dne jsme strávili příjemným posezením u táboráku, kde byla možnost si opéci nějaké to maso a probrat prožitý den plný nových zkušeností a zážitků s ostatními účastníky projektu.


 

 

 

 

 

 

 

Druhý den s titulkem: „ Že by horníci? aneb fárající hasič“.

Závěrečný den byl věnován návštěvě důlního komplexu zvaný IDA v Malých Svatoňovicích, kde se ještě v devadesátých letech těžilo černé uhlí.

Při příjezdu ke komplexu je u silnice stálá expozice důlního zařízení, u které se stojí za to zastavit a prohlídnout si exponáty jako jsou například důlní lokomotiva s vagonky, různé hydraulické podpěry, těžební hlavice zvaná „kombajn“ a čelní nakladač s několika vagonky.

Naše skupina navštívila důlní chodbu, která byla určená ke cvičným účelům, testy trhavin atd. Dnes už je tato chodba opuštěná. Délka chodby byla kolem třista metrů a nejvyšší masiv horniny nad chodbou byl něco přes šedesát metrů.

 

 

 

 

 

 

 

Chodba se v dnešní době využívá k výcviku umělého zpevnění a stabilizování bezpečného průchodu v případě závalu ve štolách. Záchranáři si tak vyzkouší její realizaci ve skutečných důlních podmínkách.


Závěr:

Tyto dva dny strávené v báňské záchranné službě Odolov byly pro hasiče jak z Čech tak z Polska určitě zajímavou zkušeností. Dostala se nám částečně do podvědomí problematika podzemních chodeb a možnost hrozícího nebezpečí. Takovéto prostory se neobejdou bez použití dýchací techniky. Myslím si, že bylo fajn se touto problematikou zabývat a vyzkoušet si jaké by to mohlo být.

Zároveň tato akce byla akcí poslední v projektu zvaném „ Společná příprava hasičské mládeže České Čermné a Kudowy Zdroj“.

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli. Především patří velký dík organizátoru Pavlu Kučerovi, který se staral o veškerý obsah a plynulý chod projektu.

FOTOGRAFIE: PÁTEK, SOBOTA